Přechod Nízkých Tater

Z Telgártu do Čertovice

Přechod Nízkých Tater, co k tomu napsat? Dle mého názoru asi to nejkrásnější, co nám Slovensko v oblasti přechodu horských hřebenů nabízí. Někteří jdou na jeden zátah celý hřeben Nízkých Tater z Telgártu až po Donovaly. My vzhledem k času, jsme zvolili variantu kratší a to z Telgártu do Čertovice, což je necelá polovina z celkové kilometrové délky hřebene.

Z výchozího bodu od pošty v Telgártu, jsme vyrazili po červené turistické značce a té jsme se drželi po celou dobu přechodu. Fakt je, že začátek trasy je poměrně výživný. První vrchol na který stoupáme, je zároveň i vrcholem nejvyšším a je to Králova hola. Převýšení na tento vrchol je něco přes tisíc výškových metrů a my s plnou polní, tento úsek jdeme tři a půl hodiny. Z Králové holy jsou výhledy nádherné. Na severu pohled na Vysoké Tatry, na východě Slovenský ráj, na jihu Muráňská planina a na západě táhnoucí se hřeben Nízkých Tater, po kterém následující dva dny půjdeme. Po krátkém odpočinku se vydáváme dále vstříc dnešnímu cíli a tím je dorazit na útulnu Andrejcová, což je ještě další tři hodinky chůze. Postupně přecházíme další vrcholky v pořadí Orlová – Bartková – Andrejcová. Těsně okolo sedmé hodiny večerní přicházíme do cíle na útulnu Andrejcová ( cca, deset minut za vrcholem Andrejcová). Útulna je dobře označena a nelze jí minout. Za celý den, teprve na útulně, potkáváme první lidi. A je to docela zajímavý mix – Slovák, dva Němci a včetně nás, pět Čechů, kteří dostali stejný nápad jako my a to absolvovat tenhle přechod uprostřed týdne.

Ráno vyrážíme něco před osmou hodinou, dobíráme vodu ( pramen přímo u útulny) a cílem pro dnešní den, je dorazit na útulnu Ramža. Počasí nám přeje naprosto dokonale, azurové nebe kam dohlédneš, co víc si na cestách přát. Vyrážíme tedy dál po červené TZ do sedla Priehybka a pak stoupáme na Velkou Vápenicu – 1691 m.n.m., nejvyšší vrchol pro dnešní den. Zde dáváme hodinovou pauzičku, tzv. kochačku, jelikož máte pocit, že když natáhnete ruku, můžete se dotknout vrcholků Vysokých Tater. Dále klesáme – 500 výškových metrů do sedla Priehyba, abychom opět mohli stoupat ( 330 m.) na Kolesárovou. Pokračujeme přes Oravcovou, Zadnou holu, Homolku až na útulnu Ramža, kde potkáváme staré známé z předešlé noci.

Ráno opět probuzení do modrého nebe a svítícího slunce, prostě dokonalost. U útulny dobíráme vodu a vyrážíme do cíle celého treku, do Čertovice. Dle mapy jsou to dvě hodinky cesty. Míříme do Bacušského sedla, kolem Končisté do sedla za Lenivou a následně do cíle na závěrečné pivko v penzionu STIV v Čertovici.:))

Doporučení: Jeli jsme autem do Brezna, tam jsme nechali auto na parkovišti u autobusového nádraží. Autobusem jsme se přemístili do Telgártu ( cca 1:20 min.) Z Telgártu pěšky do Čertovice a z Čertovice autobusem do Brezna ( cca 20 min.). Vodu jsme brali vždy u útulen. Je možno jít bez stanu, nocleh vždy v útulnách, které jsou od sebe vzdáleny tak akorát. Po celou dobu přechodu je nutno mít svoje potraviny, není možnost doplnit.

Mapa cesty

[Show slideshow]